Partyzánská stezka: Telecí - Sněžné - Strachujov

Stezka jedenácti nahrávek je složen ze vzpomínek obyvatel vesnic na Českomoravské vrchovině a z pamětí partyzánů a partyzánek, kteří v této krajině našli dočasné zázemí pro organizovaný odpor proti nacistům. Vzpomínky se vztahují ke konkrétním místům v krajině Vysočiny. Jednotlivé kapitoly souboru nahrávek na sebe časově i situačně navazují. Je možné je poslouchat jednotlivě, společně však tvoří příběh československého odbojového hnutí v létě v roce 1944 v oblasti Novoměstska, v prostoru ohraničeném vesnicemi Telecí, Krásné, Daňkovice, Sněžné, Odranec, Koníkov a dál až ke Strachujovu.

Těžištěm příběhu jsou osudy dvou dosud opomíjených postav českého odboje, Josefa Serinka a Františka Hyšky-Nováka. Serinek ani Hyška-Novák nepocházeli původně z Vysočiny. Serinek, romský dělník z Plzeňska, se na Vysočinu dostal v létě 1943 při útěku z koncentračního tábora v Letech. Hyška-Novák, bankovní úředník a sokol, pocházel původně ze Semil. V roce 1941 odešel pro odbojové aktivity do ilegality. Na Vysočině se ukrýval od roku 1942 díky síti evangelických rodin a farářů. Tito muži odlišných životních osudů se na podzim 1943 potkali v usedlosti rodiny Matějů na Kutinách. Rodina Matějů jim oběma poskytla dočasné útočiště. Serinek v té době již samostatně organizoval „lesní” oddíl sovětských vojáků, uprchlíků z německého vězení, a Hyška-Novák byl napojený na československý odboj operující v oblasti Novoměstska, představovaný především organizací Rada tří.

Hyška-Novák zajistil spojení Josefa Serinka s generálem Svatoněm, novoměstským odbojářem Soškou a dalšími. Během následujícího roku se Josef Serinek se svým „lesním“ oddílem zapojil do širší struktury odbojového hnutí. Pohyboval se se svojí skupinou po vesnicích mezi Spělkovem a Veselím u Dalečína, a tak vytvářel odbojovou síť. V té době také v okolních lesích stavěl zemljanky pro sebe i pro odbojové vedení (nahrávka č. E-6). Současně s tím do Československa přicházely na pomoc partyzánské oddíly ze Sovětského svazu a struktura odbojového hnutí na Vysočině i díky tomu sílila.

Dne 2. července 1944 však došlo k dramatickému neštěstí: četníci zadrželi Hyšku-Nováka, když nesl na poštu balík pro svou rodinu v Terezíně. Hyška se snažil utéct, ale nakonec byl postřelen a odvezen do vězení. Byl vyslýchán a dobu do konce války strávil po věznicích a nemocnicích, kde zažil i konec druhé světové války. Serinek se kvůli možnému prozrazení pozic odbojových skupin s oddílem preventivně přesunul k vesnici Veselí (7). Některé zemljanky mezi Spělkovem a Krásným byly pak gestapem objeveny a zasypány.

Navzdory těmto okolnostem bylo především ke konci války odbojové hnutí na Vysočině významně aktivní. Josef Serinek působil v tomto hnutí v oblasti Novoměstska a Bystřicka až do konce války.

Příběh dvou odbojářů, které spojila neohroženost evangelíků z Vysočiny poskytující partyzánům úkryt i zázemí, je doplněn o širší kontext dalšími kapitolami, které pojednávají o historii městyse Sněžné, líčí příběh evangelického faráře Kadlece z Telecího a v neposlední řadě přináší až zasněné vzpomínky Mileny Bláhové, která se jako zdravotnice pohybovala s oddílem Jermak mezi Daňkovicemi a Odrancem.

Projekt (jméno) je koláží vzpomínek různých jazykových stylů. Od detailně popisných vzpomínek Josefa Serinka přes kronikářský zápis ze Sněžného, historicky popisný životopis Františka Hyšky-Nováka od historičky Mileny Šimsové až po dramatické partyzánské historky Josefa Grni.