5. Jana Uhra 25, 49.201518, 16.593875

Předzahrádky u bytových domů se často vytváří „neviditelně“. Mnoho lidí si neklade otázku kdo se o ně vlastně stará. Tato konkrétní předzahrádka je výsledkem péče několika generací starších žen – s poslední držitelky tohoto postu jsme vedly rozhovor. Starší ženy patří mezi skupiny jejichž práci, často právě pečující, genderované práci, se dostává nejméně ocenění. A to navzdory tomu, že nezřídka zastávají zásadní pozici v lokální komunitě a jsou držitelky vědění, které by jinak zaniklo. Jednou z oblastí tohoto vědění je právě znalost rostlin, jejich druhů, historie a potřeb. Tuto znalost mohou předávat pasivně, ve veřejném prostoru, skrze samotnou existenci předzahrádky s konkrétními druhy rostlin, které udržují naživu fyzicky náročným zaléváním a plením. Pohled na rostliny zprostřekovávávědění o jejich existenci, o jejich diverzitě. (Pokud je tedy nezaclání auto parkující na chodníku či přímo vjeté do záhonku, jak tomu k hněvu paní x bývá často u této předzahrádky – boj o veřejný prostor mezi auty a lidskými i jinými nelidskými tvory je zde velmi živý). Když už s paní x mluvíme, jsme až ohromeny množstvím vědění o rostlinách, které zvládá předat slovy v mírně chaotickém proudu. Kromě jejich fyzické podoby se nám odkrývá zdánlivě nekonečný svět jmen a popisů různých odrůd a typů květin, bylin, stromů a keřů. A nejen oficiální, běžně dostupná jména, ale hlavně lokální a lidová jména a přezdívky, posbíráná napříč generacemi, příbuzenskými a kamarádskými sítěmi. Tato jména mohou být napůl ztracená, zapomenutá i samotnou majitelkou, tajná, mohou vyjadřovat náklonnost a vztah člověka a rostliny, mohou to být intimní jména, formovaná hlubokým věděním o tom, jak se některé plody liší od jiných v chuti, v době zrání, v textuře, mohou to být jména zaniklých předků současných odrůd, propojené s lidskými předky dnešních zahradnic. Aspoň některá z těchto jmen, předaná nám paní x chceme zachytit v této nahrávce. Skrze vědění o rostlinách lze navázat mezigenerační dialog, dotýkající se genderových, ekonomických či environmentálních otázek. Zahradničení poskytuje, aspoň do určité míry, prostor ke komunikaci i mezi lidmi se zásadně odlišnými světonázory. Umožňuje také předávat a sdílet historii radosti, potěšení z existence rostlin - mimo-lidských entit, což je stejně zapotřebí, jako sdílení negativních prožitků, nesouladů či generačních traumat. Doufáme, že skrze povídání o rostlinách a fyzický kontakt s nimi bude možné stále více přerůstat a rozkládat komunikační ploty

Hana Dršitčková, Anastasia Blokhina