Tour de Galleries - (Non)Gallery

Během rozhovoru mezi dvěma studentkami, Broni z Brna a Sloni ze Slovenska, se návštěvníci stanou součástí prohlídky míst, kde jsou vystavována výtvarná díla mimo tradiční galerijní prostředí. Dozvědí se například o nejmenší, nejdrzejší, pojízdné nebo opuštěné galerii. A na závěr prohlídky se sami mohou zapojit do provozu Artotéky v Moravské galerii.

Kartografie vytváří mapy, které nejsou nikdy nositeli objektivní skutečnosti a nikdy nezaznamenávají mapované území neutrálním způsobem. Svět je vždy zaznamenáván z určitého úhlu pohledu a kromě toho, že jsou mapy nástroji komunikace, mohou sloužit také jako nástroje moci. Hodnoty a úsudky o tom, jaký obsah nám pomáhají zprostředkovávat, jsou totiž vždy podřízeny jednotlivcům, kteří je vytváří. A současné mapy v digitálním prostředí se řídí stejnými zákonitostmi, jež ovlivňují to, jakým způsobem o mapách smýšlíme, jak je používáme, jaká je jejich podstata, komu a jak mají a mohou sloužit a jaký svět nám pomáhají reprezentovat, ale i poznávat; co nám mohou rozličné kartografické podklady říci o světě a schopnosti zapojení člověka v procesu tvorby map.

Stezka Vás provede z vyloučené lokality na Cejlu do centra v Domě Umění města Brna. Projdete se po místech, kde se střetávají kultury a odlišné záměry, co s městským prostorem. Broňa a Broňa, trochu nedůvěřivý kluk a otevřená holka z Brna nahrávají pořad pro školní skupinu, ale trochu se jim to cestou vymkne z rukou…

The path will guide you from the excluded locality of Cejl to the city center at the Brno House of Arts. You'll walk through places where cultures and different intentions for urban space collide. Broňa and Broňa, a somewhat skeptical boy and an open-minded girl from Brno, are recording a program for a school group, but things start to get a little out of hand along the way...

collective OIIOIOOI is a group of people who's life is often on a way - from point X to point Z and back. We are wonderers, foreigners, aliens. With this walk we would like to introduce and share some our collective memories from past year. All the sounds contribuded by residency participants throughout previous 5 years. Thank you so much Petr Laden, Nicolas Prokop, Agata Dyczko, ANTEZ, Pak Yan Lau, Dan Su, Bénédicte, Wei Kang Beh, Bea Xu, Leila Simonian, Cecilia Xuetong Feng, Katarina Kadijevic, Aliaksandra Yakubouskaya, Alois Yang Tick Tick Each memory An echo Each echoes a fragment A tiny space of eating yourself A vast space of walking through time Touch them The cells of hearts The light in the cracks Walk or fly Like a little worm or a giant bird Making its way through the soil Gently But still hurting Connecting pathways With your toothsteps Building nets Breaking shells Of feeling Of seeing Of listening Of being ——A home You will be remembered The exhibition invites you to step into a tapestry of communal belonging, multisensory map of imaginative geographical dis_locations, guided by echoes, voices, and stories. Each sound serves as a gate to personal and collective recollections and resonations of the past-present-future events. This exhibition is a space of inclusivity, respecting the heterogeneous nature of our experiences and it's a celebration of the multifaceted human condition, where every thread is integral to shape the encompassing whole. By asking questions collectively, “we” orient ourselves through mirroring each others– through recognise and discover the difference while sensing and experiencing the connections, in a coordinating space where “we” may resign ourselves from the pre-installed systems driven by instrumentality and functionality, to allow novel emergencies and mutations to co-exist in open-spaces created by the in-betweenness among the other selves. 'Echoes of Belonging' isn't just about what we bring to you; it's also about what you bring to us. You're invited to share your own sounds, stories, and memories, contributing to the collective noise of belonging of the narrative we're building together.

Trasa je výstupem Ateliéru environmentu, jejíž jednotlivá zastavení zprostředkovávají subjektivní pohled na dané místo skrze umělecké projekty, které zde vznikly. Trasa není výrazně tematicky pojata, vychází ale z kolektivní návštěvy Manifesty 14 v Prištině (Kosovo). Její stěžejní otázkou bylo: jak by mohl vypadat veřejný prostor města, který by si nárokovali pouze místní obyvatelé — v kontrastu k současným praktikám mnohých měst a korporací, jež prostory využívají pro své zájmy implikující hlavně zisk? Dají se podobné strategie, o něž se snažila Manifesta 14, aplikovat i na nejrůznějších místech Brna? Lze zmíněná témata zprostředkovávat uměním ve veřejném prostoru?

Místopis dvanácti vybraných lokalit v Brně je výsledkem spojení umělecké a antropologické perspektivy zkoumající různé formáty proměňování, užívání a sdílení veřejného prostoru formou zahradničení nebo jemu podobných intervencí. Autorky postihují různorodé motivace zahradnických intervencionistů, přičemž některé vstupy realizují samy. U výsadeb, jichž jsou pozorovatelkami, lze u zahradnictva vysledovat motivy hravosti, touhy zpříjemnit si prostředí, vyprodukovat reálné výnosy zeleniny, bylin, drobného ovoce, či motivy emotivních vazeb na konkrétní rostliny. Tyto příklady zdokumentovaly pomocí rozhovorů a analýzy diskurzu na facebookové skupině Pouliční zahradníci nejen v Brně a střed sociální antropoložky Anastasia Blochina a Hana Drštičková. V naší zvukové vycházce najdete výběr různorodých míst - od vnitrobloků, přes veřejné prostranství před obchodním domem či mezi tramvajovou tratí a chodníkem, železniční viadukt a jeho okolí, osamělý dutý pařez v parku, okolí železiční tratě, či naopak celistvé území na okraji sídliště. Etnografická analýza postihuje emoce, sociální vazby, v jednom případě i politický spor postihující definici užívání konkrétního místa. Umělecké vstupy Lucie Bergamashchi, Nely Maruškevičové, Kateřiny Konvalinové a Barbory Lungové naopak vytvářejí portréty nepřístupných nebo opomíjených míst prostřednictvím časosběrných zvukových nahrávek, výsevu ruderálních rostlin, známého lidového popěvku, či neobvyklých rostlinných intervencí. Architektkou zvukové vycházky je Iva Balcaříková, která kromě zajištění grafiky projektu také koordinovala logistiku trasy. Jednotlivá zastavení pro budoucnost zdokumentovaly Polina Davydenko a Lucia Bergamaschi.

Procházka po sídlišti Lesná s nejrůznějšími zastaveními.

Stezka jedenácti nahrávek je složen ze vzpomínek obyvatel vesnic na Českomoravské vrchovině a z pamětí partyzánů a partyzánek, kteří v této krajině našli dočasné zázemí pro organizovaný odpor proti nacistům. Vzpomínky se vztahují ke konkrétním místům v krajině Vysočiny. Jednotlivé kapitoly souboru nahrávek na sebe časově i situačně navazují. Je možné je poslouchat jednotlivě, společně však tvoří příběh československého odbojového hnutí v létě v roce 1944 v oblasti Novoměstska, v prostoru ohraničeném vesnicemi Telecí, Krásné, Daňkovice, Sněžné, Odranec, Koníkov a dál až ke Strachujovu. Těžištěm příběhu jsou osudy dvou dosud opomíjených postav českého odboje, Josefa Serinka a Františka Hyšky-Nováka. Serinek ani Hyška-Novák nepocházeli původně z Vysočiny. Serinek, romský dělník z Plzeňska, se na Vysočinu dostal v létě 1943 při útěku z koncentračního tábora v Letech. Hyška-Novák, bankovní úředník a sokol, pocházel původně ze Semil. V roce 1941 odešel pro odbojové aktivity do ilegality. Na Vysočině se ukrýval od roku 1942 díky síti evangelických rodin a farářů. Tito muži odlišných životních osudů se na podzim 1943 potkali v usedlosti rodiny Matějů na Kutinách. Rodina Matějů jim oběma poskytla dočasné útočiště. Serinek v té době již samostatně organizoval „lesní” oddíl sovětských vojáků, uprchlíků z německého vězení, a Hyška-Novák byl napojený na československý odboj operující v oblasti Novoměstska, představovaný především organizací Rada tří. Hyška-Novák zajistil spojení Josefa Serinka s generálem Svatoněm, novoměstským odbojářem Soškou a dalšími. Během následujícího roku se Josef Serinek se svým „lesním“ oddílem zapojil do širší struktury odbojového hnutí. Pohyboval se se svojí skupinou po vesnicích mezi Spělkovem a Veselím u Dalečína, a tak vytvářel odbojovou síť. V té době také v okolních lesích stavěl zemljanky pro sebe i pro odbojové vedení (nahrávka č. E-6). Současně s tím do Československa přicházely na pomoc partyzánské oddíly ze Sovětského svazu a struktura odbojového hnutí na Vysočině i díky tomu sílila. Dne 2. července 1944 však došlo k dramatickému neštěstí: četníci zadrželi Hyšku-Nováka, když nesl na poštu balík pro svou rodinu v Terezíně. Hyška se snažil utéct, ale nakonec byl postřelen a odvezen do vězení. Byl vyslýchán a dobu do konce války strávil po věznicích a nemocnicích, kde zažil i konec druhé světové války. Serinek se kvůli možnému prozrazení pozic odbojových skupin s oddílem preventivně přesunul k vesnici Veselí (7). Některé zemljanky mezi Spělkovem a Krásným byly pak gestapem objeveny a zasypány. Navzdory těmto okolnostem bylo především ke konci války odbojové hnutí na Vysočině významně aktivní. Josef Serinek působil v tomto hnutí v oblasti Novoměstska a Bystřicka až do konce války. Příběh dvou odbojářů, které spojila neohroženost evangelíků z Vysočiny poskytující partyzánům úkryt i zázemí, je doplněn o širší kontext dalšími kapitolami, které pojednávají o historii městyse Sněžné, líčí příběh evangelického faráře Kadlece z Telecího a v neposlední řadě přináší až zasněné vzpomínky Mileny Bláhové, která se jako zdravotnice pohybovala s oddílem Jermak mezi Daňkovicemi a Odrancem. Projekt (jméno) je koláží vzpomínek různých jazykových stylů. Od detailně popisných vzpomínek Josefa Serinka přes kronikářský zápis ze Sněžného, historicky popisný životopis Františka Hyšky-Nováka od historičky Mileny Šimsové až po dramatické partyzánské historky Josefa Grni.